Blbá nálada je tak snadná

10. října 2010 v 11:36 | Zdeněk Pošíval
Poslední dobou se dost často v České televizi vysílá intermezzo, v němž prezident Václav Havel konstatoval, že "u nás vládne blbá nálada". Myslel tím patrně jen onu chvíli či údobí, kdy to vyslovil, jenomže já mám bohužel pocit, že naštvanost, mrzutost, nakrknutost či zachnuřenost vládne u nás permanentně; aspoň si nepamatuji, že by tomu bylo jinak.
Jsou sice vzácné výjimky: třeba když občas hokejisté vyhrají mistrovství světa, nebo když jednou za desítky let padne nebo mění se režim, ale taková anima jsou krátkodechá. Nemají dlouhého trvání. Jakmile přijdou další dny, euforie pomine a upadáme znovu do pesimistických nápad. Dobře je to vidět v resturacích, kavárnách, kde si naši lidé sedají separátně k volnému, čili k liduprázdnému stolečku, a než by si přisedli k dalším hostům, dřepí s jakousi urputností raději sami. Ve volných hledištích se u nás sedá kamsi do zadních řad, zatímco v jiných zemích si lidé sedají nejraději dopředu.
Snad je to proto, že se permanetně čehosi obáváme a snažíme se být nenápadní.
Když přijel kdysi můj venkovský dědeček do Prahy a jel tramvají, měl ve zvyku oslovovat spolucestující a s chutí se s nimi dával do řeči. Pamatoval totiž časy, kdy se lidem tak okázale nelhalo. Něco takového je dnes vlastně neslýchané a oslovovat cizí osoby se považuje za podivínství. Je to návyk z dlouhodobé nedůvěry k vrchnosti a vládám v této zemi: po velkou řadu let se lidem lhalo, slibovaly se jim ideje naprosto nehorázné, neuskutečnitelné. Sám pamatuji nacistickou okupaci, kdy se do poslední chvíle lhalo lidem o vítězstvích chrabrých německých vojsk; také si dobře vzpomínám na naivní a bláhové sliby bolševiků, a když se už lidem chtělo zbavit se té zničující falše, došlo opět k okupaci a k dalším charakterovým pokřivenostem. Za nedůvěru k mocným se tvrdě trestalo.
Lidé si navykli býti co nejméně nápadnými.
Pozoruje-li situaci cizinec, zjistí, že dobrá nálada se u nás toleruje pouze opilcům a feťákům, kteří v rozmarné veselosti se dokáží zabavit, ať to stojí, co to stojí. Zpívají v nočních ulicích, sexují, kde se dá, malují po zdech, v tramvajích a autobusech čmárají diamantem po sklech, na chodnících zanechávají své  výměšky a občas se mezi sebou zmlátí, aby byla sranda. Zdá se, že jde o jev obecně do značné míry povolovaný, a proto se nezasvěceným osobám jeví život u nás jako fantasy nebo jakési scifi z jiného světa, neboť zakříknutá a nejistá je často i policie.
Dnes už sice žádná udavačská nebezpeční nehrozí, lže se však a krade ze zvyku dál. Není divu: v současné garnituře našich řídících představitelů převládají osoby, jež mentálně i názorově formovala vlastizrádná a nemravná normalizace. A lidé se pořád nedokáží dívat se vzájemně do očí. Mít dobrou náladu neboli animo je prostě náročné: pro mnohé jde o fušku, k níž potřebují chemické berličky, kdežto býti naštvaným je snadnější než změnit smutné příčiny s rozumem v hrsti.  Závidím kulturám, kde ke splnění slibu stačí slovo a podání ruky: u nás na to nestačí ani sebelépe sepsané dohody či smlouvy.
Lež, nepravdy a fixlování patří k fokloru, jak se silně projevuje i v posledních dnech, zejména v Praze.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama