Prvomájová hrozivá zjevení

2. května 2010 v 12:11 | Zdeněk Pošíval
Na 1. máje, neboli o Svátku práce, jsem chodíval slavit, nejprve v průvodu, později v příjemných setkáváních, ale od chvíle, kdy vtrhli k Máchovu pomníku na Petříně estébáci, nevytáhnu paty z domu.
První květen mi tenkrát otevřel oči.
U onoho pomníku jsem se nacházel se svými spolužáky, zažil jsem tam už po setmění veliké shromáždění mladých lidí, jejichž mysl zaplavila především jarní touha, rozněžnění  a otevřené láskyplné náruče. Potom v té tmě vykřikl někdo cosi o tom, že není maso, není kmín, hlavně, že létá Gagarin, a brzy na to se začalo zatýkat. Komu se nepodařilo zmizet v tmavých křovinách a chytili ho, byl antonem odvezen do vazby v Bartolomějské, kde bylo od každého velmi tvrdě požadováno udání jmen dalších studentů, jimž se podařilo uniknout zatčení. Těm se pak dostalo dodatečného zatčení či pozvání k výslechům. Následovaly vyhazovy ze školy. Z naší fakulty vyloučil děkan na pokyn STB čtyři posluchače, ostatním včetně mne udělil výstražné důtky: stačila prostá přítomnost na Petříně.
Letos jsme si s manželkou udělali špacír v parku na Bílé Hoře a dopřáli si oběd v nedaleké zahradní restauraci: první májový den nám připomněla jen snítka šeříku. Večer jsme si pustili v televizi zprávy a zhrozili se.
Z obrazovky na nás hleděla hrůzná zjevení.
Komunisté slavili svůj Svátek práce na pražském Výstavišti, objevil se mezi nimi i někdejší koryfej českých bolševiků Milouš Jakeš, ale především zde visely portréty V. I. Lenina a J. V. Stalina. V Moskvě pochodoval mohutný průvod a táhl s sebou dokonce jejich obrovské podobizny.
Přiznám se, že se mi orosilo čelo z vědomí neuvěřitelných souvislostí, když jsem zíral na obličeje jedněch z největších mordýřů 20. století, zejména nedlouho potom, kdy se nám znovu připomněla Katyňská tragédie, v níž na Stalinův pokyn bylo zavražděno 22 000 polských důstojníků a intelektuálů.
Proti adoraci vůdců zločineckého bolševismu ani letos nikdo nezakročil.
Před pár dny jsem se dočetl o jedné rakouské poslankyni, která podala návrh na obnovení nacistické strany. Návrh vzbudil po celé Evropě velké pohoršení. I mne to pořádně zvedlo ze židle, ale po kratičkém zamyšlení jsem se přestal ježit a divit se. Položil jsem si totiž otázku, mám-li vůbec právo se horšit, když v mé vlastní zemi beztrestně vlají fangle idejí, jejichž propagace je zakázaná, a veřejně se vyvěšují portréty hlavních strůjců nenávistné a zrůdné filozofie?
Připadám si náhle a prostě jako v dost pitomém snu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama