Březen 2010

Nevzdělanost a nemoudrost mocných

27. března 2010 v 16:21 | Zdeněk Pošíval
Nelibost ve mně silně narůstá ze dne na den. Zejména aféra kolem pana Topolánka je pro mne vrcholem velikého znechucení českým veřejným děním. Jak vidím z nejrůznějších reakcí kolem sebe, zdaleka nejsem sám, kdo si začíná myslet, že politika se stala azylem pro nedovzdělance. I nejasnosti kolem pofiderních získávání akademických hodností a titulů vedou k podezření o příčinách šlendriánu českých politických představitelů. Snaha ozdobiti své jméno vysokoškolským titulem, aniž je motivována získáním potřebných vědomostí, je zároveň příznačným opovrhováním etikou a ztrátou elementární slušnosti.
Nedbalost a ledabylost spočívá nejenom v hrubé nevzdělanosti, ale podtrhuje v podstatě hlavně skutečnost, že podvod se stává běžnou normou chování.
Předsedové nejsilnějších politických stran se sice prokazují jakousi technickou schopností, vyjádřenou inženýrskými diplomy, ale nad jejich kulturní a mravní úrovní zůstává ruzum stát. Jinak si nedovedu vysvětlit jejich téměř okázalou výměnu stárnoucích manželek za nové a mladší partnerky, hrubiánstvím, opovrhováním pravdou a neplněním slibů. Však i jeden z nich blábolil ve  skandalizovaném rozhovoru, když se homosexuálům chlubil, kam chodil zahýbat s místopředsedkyní sněmovny. Tímto tvrzením chtěl demonstrovat svůj smysl pro mravnost tolerance.
Lze jmenovat i několik politiků s doktorskými tituly lékařů, kteří se projevují spíš jako trhovci, než jako představitelé ušlechtilého povolání. Myslím, že bych si od těchto doktorů nenechal vyvrtat zub nebo předepsat recept na lék proti nespavosti. Paradox vězí v děsivém poznání: nemáte-li vůli po řádném vzdělání, ani schopnost stát se odpovědně moudrým, takže vám nelze svěřit ve vašem povolání rozhodování o lidech, pak se dejte na politiku.
Zde můžete rozhodovat o českém člověku.

Stát jako dojná kráva

11. března 2010 v 19:13 | Zdeněk Pošíval
Rád bych cosi poznamenal k hrozící stávce dopraváků, ale nemíním se vůbec zabývat tisíckrát omílanými aspekty. Mnohým z nich příliš nerozumím, jiným se snažím porozumět a z některých mi zůstává rozum stát. Ale jak pravím, pominu je a zmíním jediný, který jaksi uniká pozornosti médií i politiků, ale podle mého názoru jde o jádro pudla.
Představuji si, že třeba v hypermarketu odstraní majitelé zábrany chránící volný odchod z prodejního prostoru a placení ponechají čistě na dobrovolnosti zákazníků. Vsadím se, že do týdne takový podnik zkrachuje, ale majitel je klidný, neboť ví, že ztráty uhradí stát. Je něco takového myslitelné? Těžko.
Proč je to však myslitelné v dopravních prostředcích?
Jezdím často městskou hromadnou dopravou: v Praze jednak tramvají, jednak metrem. Na rozdíl od jiných metropolí tu však neexistují žádné zábrany, jež by bránily vstupu k vlakům bez placení. A v tramvajích neexistují žádní průvodčí, dokonce ani bdělí řidiči, kteří by vyžadovali od cestujícího zakoupení jízdenky. Už dlouhou řadu let jsem nezažil v tramvaji ani v metru revizora (kontrolora). A také jen velice zřídka a vzácně vidím někoho, kdo si nechá cvaknout v příslušném strojku jízdenku. Zato shledávám, jak se MHD stává útočištěm bezdomovců a flamendrů, kteří tu nacházejí teplo a střechu nad hlavou, a také jak se nemálo mladých rytců realizuje vrypováním nesmyslných obrazců do skel vozů, aniž by jim v tom někdo zabránil nebo jim to dovolil. Nestává se z platících cestujících vlastně jakási diskriminovaná menšina?
Ztráty dopraváků díky obrovské množině černých pasažérů musí být astronomické. Přesto jsou v klidu, mají za zády stát. Není to tak trochu vyžírkovství?
Co všechno ještě bude muset stát záplatovat?
A to je vlastně celé, co jsem chtěl poznamenat.