Prasečí chřipka v českém pojetí (2. část)

17. prosince 2009 v 9:08 | Zdeněk Pošíval
Tak jsem byl naočkován, byť to bylo po česku složité. Stručně zopakuji dosavadní průběh. Nejprve mě oslovila praktická lékařka, mám-li zájem o očkování, neboť mou chronicky nemocnou osobu vybrala a zařadila mezi ohrožené pacienty sama pojišťovna. Paní doktorka mi také jedním dechem oznámila, že vakcínu bohužel nemá k dispozici, abych si zatelefonoval později, kdy jí látka bude doručena.
Volal jsem praktické lékařce pravidelně několikrát po dobu asi tří týdnů: pokaždé se mi dostalo odpovědi, že očkovací látka k ní ještě nedorazila. Vakcínu paní doktorce doručili až za týden, ale v jediné lahvičce s deseti dávkami. Ty bylo nutné aplikovat naráz všem deseti pacientům. Přestože lékařka obdržela seznam dokonce s devatenácti jmény ohrožených, podařilose jí dát dohromady pouze osm potřebných osob, tedy nikoliv dostatečný počet. Aby se neplýtvalo, předala mě očkovacímu centru. Musel jsem si tedy vyzvednout si u praktické lékařky papír s doporučením, znovu někam volat a objednat se tam zase na příští týden.
Nu a konečně přišla ta chvíle.
V čekárně očkovacího centra jsem odevzdal doporučující papír, obdržel teploměr a tři archy tiskopisů k okamžitému vyplnění, jimiž si nějaké zdravotní zařízení zajišťuje proti případným komplikacím, což je neuvěřitelný alibismus, neboť na vlastní uši jsem slyšel od ministryně, že odpovědnost za vedlejší účinky přebírá stát. Když na mě přišla řada, byl jsem vyšetřen a vyzpovídán lékařem, jenž mě posléze učinil schopným k aplikaci injekce. Po aplikaci jsem musel vytrvat v čekárně třicet minut, nedostaví-li se reakce.
Budiž řečeno, že dvě sestry i lékař, jež se o mne postarali, byli milí a přívětiví. Hrozivé byly ovšem mnohé verbální reakce výběru pacientů: někteří se na poslední chvíli odmítli nechat se očkovat se slovy, že chtějí zemřít přirozenou smrtí, nikoliv jako pokusní králíci.
V televizních zprávách tvrdili, že z vybraných pacientů se nechává naočkovat jen každý druhý člověk. Přestože očkovací látky je nyní dostatek a mohou být tudíž naočkováni další potřební zájemci, není to údajně administrativně možné dřív, než v lednu, což bude patrně až po očekávané pandemii.
To, co se kolem prasečí chřipky u nás děje, není věcí medicinskou, ale věcí diletantsky byrokratickou, navíc násobenou informačním šlendriánem, jenž společně s jakousi šeptandou ovládl veřejné mínění. Chaos pochopitelně dovádí českého občana k obecné nedůvěře nejenom ke zdravotnictví, ale k odporu vůči čemukoliv oficiálnímu.
A nelze se divit: pro správu věcí veřejných u nás prostě nejsou lidi.
Tedy řečeno přesněji: lidé by byli, ale nikoliv takoví, kteří kromě bezplatného používání úředních telefonů k soukromým účelům a vykecávání se, (platí se to z daní všech), požitků výhod pojištění s pravidelnou gáží ve státních zařízeních a dalších prebend, by byli také schopni používat pro společnost i mozek pro smyslutvornou práci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama