Zkažená radost z fotbalu

11. října 2009 v 11:32 | Zdeněk Pošíval
Každý člověk má své životní lásky.
Většinou se tím míní lásky milostné, na něž nelze zapomenout, anebo lásky trvalé, čímž jsou míněny lásky rodinné a manželské, ale též vztahy k různým koníčkům, jaké jsou třeba filatelie, pěstování orchidejí nebo houbaření.
Já mám na mysli lásky sportovní, ať aktivní či pasivní divácké.
Mými láskami tohoto typu jsou hokej, fotbal, dostihy a tenis. Nemluvě o tom, že jsem vždy sledoval zápasy dvou hlavních pražských rivalů, fandil jsem vášnivě i národnímu týmu jak v hokeji, tak i fotbale a vydržel trávit celé hodiny u televizní obrazovky při mistrovských světových kláních. Chodil jsem do hlediště prožívat zápolení o počet branek dokonce i v národní lize či divizi.
A ještě bych rád dodal, že sportem se rozumí hra, nikoliv tělocvik, jak to mnozí lidé pořád pletou.
A pak se stalo, že se mi ta radost z velké lásky začala proměňovat.
Jel jsem vlakem z Ostravy do Prahy, aniž jsem tušil, že v tomtéž vlaku pojedou fanoušci Baníku. Byla to hrůza a já se opravdu bál. Rychlík byl opanován hordou opilých primitivů, kteří bůhvíproč činili násilí na personálu i na všech "nefotbalových" cestujících. Uchýlil jsem se do kupé, kam si baníkovci kupodivu vůbec netroufli: k jakési romské rodině, které velel statný cikán ověnčený zlatými řetězi. Ochotně mě pozval k nim, stál ve dveřích, v ruce svíral nůž a já tak přečkal jízdu do první stanice, jíž byl Přerov, kde jsem raději vystoupil a počkal si na příští spojení.
Tehdy mi došlo, že fotbal je ověnčen ještě další ambaláží, jež je možná jakousi hrou, ale hrou násilí a agresivity, totální tupostí, odpornou nemorálností, prostě hrou hnusné primitivity.
A když se řádění těchto přiblblých lidských osob přeneslo do ulic a neustále houstlo a houstne, má láska ke kopané začala pohasínat. Společnost si přitom s tímto jevem neví vůbec rady, maximálně ji trochu s pomocí policie přitlumí, ovšem za nemalé a svým způsobem vyhazované finanční náklady.
Včera dokonce v Bubenči u Sparty jen tak z plezíru zničili dětské hřiště, povalili oplocení, rozkopali lavičky, vyvrátily stromy a pokáleli pískoviště.
A tím jsem s tou nádhernou hrou fotbalem skončil. Pochopil jsem, že společnost tuhle hru o peníze a destrukci vlastně ani řešit nechce. Další slova považuji za zbytečná.
Patří-li zmíněné jevy k nedílné součásti kopané, pak nepatří do mého života a nemíním se jí účastnit ani jako divák. Věřím a doufám, že dočasně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama