Klauni v politice

10. srpna 2009 v 14:12 | Zdeněk Pošíval
Noviny psaly a televizní i rozhlasoví zpravodajci uváděli, že Kateřina Brožová stáhla svou kandidaturu do Poslanecké sněmovny. Byla patrně náhle osvícena. Předtím se prezentovala tvrzením, že ona jako herečka se umí vciťovat do lidí, čímž chtěla zdůvodnit a vysvětlit své politické levicové smýšlení. Šlo samozřejmě o blábol, neboť do lidí se vciťují i herci pravicového smýšlení; její řeč se mi stala názorným příkladem současné kvality a úrovně politické reprezentace. Na jevišti jsem ji ještě neviděl a nemohu si ji vybavit z filmu, ani z obrazovky, ale na české seriály se již nedívám. Přesto znám nejenom její tvář, ale i postavu a leccos z kolotání jejího života. Bývá nemírně často objektem pozornosti nejrůznějších médií, nikoliv pouze tak zvaných bulvárních.
Patrně to mnoha lidem stačí jako záruka intelektuální a morální kvality pro výkon odpovědné funkce v zákonodárné či výkonné moci. A k tomu mířím svým dnešním tématem.
Dlouho jsem nedokázal pochopit, proč diváci ztotožňují osobu z televizní hry s jejím interpretem, přestože by mi to jako autorovi mělo lichotit. Vrcholem dokonalé iluze, jež se slil do vjemu diváků bylo vytvoření figury primáře Sovy Ladislavem Chudíkem v Dietlově seriálu Nemocnice na okraji města. Tato umělecká mystifikace nabyla neuvěřitelného rozměru: mnozí diváci při svém onemocnění žádali, aby jim operoval meniskus nebo žlučník právě Ladislav Chudík. Zapomínají, že zanechal bílý lékařský plášť v herecké šatně, zrovna jako klauni zanechávají červený nos v zásuvce.
Nu a vnější popularita bez ohledu na skutečný obsah schopností je jádro pudla.
Právě tak, jako lidé chtějí za operátora své slinivky slovenského herce, dávají přednost i klaunům, aby za ně plédovali v zákodárné či výkonné moci. Poslední dobou jsem pravých klaunů v politice zaznamenal několik, čímž nemyslím osoby jako klauni působící a vypadající, jichž je také hodně.
Miluji kauniády, klaunérie, perzifláže, grotesky a crazy komedie. Čím dál víc oceňuji genialitu díla Jaroslav Haška, jehož Švejka jsem donedávna považoval za srandovní nadsázku a netušil, že jde vlastně o výstižný naturalismus.
Činí mi však jisté potíže hledět na svůj i občanský život především jako na klauniádu.
Ale možná si ještě zvyknu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama