Dvacáté výročí národní sebeprohry

20. srpna 2009 v 9:58 | Zdeněk Pošíval
Letošní kulaté výročí vyvrcholení poslední národní prohry se nese v podivném duchu.
Jako svébytný národ jsme zažili proher víc než dost. Dejme tomu, že ta nejhlubší se odehrála porážkou vojsk českých stavů na Bílé Hoře, popravou vrcholných českých představitelů a obrovitými konfiskacemi českých majetků.
Následovala kolaborace, život sice v zemi pokračoval v režii vítězných Habsburků a cizí šlechty, ale v lidech zvolna narůstala touha po národní svobodě, která po 300 letech vyvrcholila Masarykovskou republikou.
Svoboda netrvala dlouho, další prohra nastala už za 20 let a vyvrcholila německou okupací.
Následovala skrytá kolaborace, útěk elit, život v zemi sice pokračoval v režii vítězných Němců, ale touha po národní svobodě nastala konečnou porážkou okupantů spojeneckými armádami a Pražským povstáním.
Svoboda trvala jen krátce, další prohra nastala za tři roky porážkou demokracie a násilnou socializací celého státu.
Následovala masová kolaborace, útěk elit, život v zemi pokračoval v režii vítězných komunistů a Moskvy konfiskací majetků a vyhnání elity. Touha po národní svobodě vyvrcholila až Pražským jarem v roce 1968. Zrušením cenzury se i poslední pochybovač dozvěděl o zrůdných zločinech bolševického režimu. Národ zvedl hlavu s nebývalou hrdostí a odvahou.
Svoboda trvala pár měsíců, další prohra nastala v srpnu téhož roku porážkou demokratizace a okupací státu kumunistickým Sovětským svazem.
Následoval útěk elity a částečná kolaborace, ale národ se nechtěl vzdát pocitu hrdosti svobodných občanů, a tak po roce znovu povstal k mohutné manifestaci.
Trvala kratince, snad jen pouhý den.
Potlačili ji tentokrát nikoliv cizáci, ale samotní vyzbrojení čeští a slovenští kolaboranti.
Následovala již masová kolaborace a vlastizrádnost, jíž se říkalo normalizace, útěk elit, a národ pozvolna ztrácel sílu svobodymyslnosti. Potupa z prohry trvala tentokrát 40 let a národ se začal smiřovat s osudem. Přišel podzim 1989, ruské komunistické imperium se začalo rozpadat a porobené národy začaly opět zdvihat hlavy, náš lid se odebral na náměstí a vyzvonil si cinkáním klíčů svobodu.
Svoboda trvá dosud, téměř 20 let.
Nelítostný seriál národních proher však patrně občany této země fatálně unavil.
Život občanů se zlepšil, mnozí žijí dokonce ve všelijak zaslouslouženém blahobytu, ale hrdost na vlastní národ a na vlastní schopnosti jako by se pozvolna kamsi vytrácela.
Že bychom definitivně zlenivěli?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janatau Janatau | 20. září 2009 v 14:44 | Reagovat

Možná, že to není jen lenivost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama