O nedůvěře v náhlá prozření

1. května 2009 v 7:05 | Zdeněk Pošíval
Kdo chtěl po roce 1968 zůstat členem KSČ, musel projít prověrkou.
Prověřovanému komunistovi byla komisí položena otázka, jak nahlíží na okupaci Československa ruskou armádou, eufemisticky po bolševicku řečeno: na vstup cizích vojsk na naše území. Když dotázaný odpověděl, že s okupací souhlasí a že ji dokonce považuje za bratrskou pomoc, byl ve straně potvrzen a zajistil si jakýsi existenční klid.
Kdo projevil rozpaky či lítost nad pokořením vlastní země, byl ze strany vyškrtnutý. Kdo navíc projevil s okupací zásadní nesouhlas, byl ze strany vyloučen: tito lidé pak nesměli vykonávat práci odpovídající jejich vzdělání. Jinými slovy museli opustit svá povolání a pozbyli i zbyteček beztak již zredukovaných občanských práv.
Netuším, jestli se museli kandidáti KSČ k téhle otázce vyjadřovat i v osmdesátých letech, ale řekl bych, že ano, byť v nějak modifikované a vyčůraně rafinované podobě.
Během třiceti let byli Češi podrobeni obdobné ponižující kapitulantské konfrontaci dvakrát: poprvé se tak stalo po německé okupaci, podruhé po ruské okupaci. Pokaždé se našlo dost našinců, kteří okupace schvalovali: po válce se jim říkalo kolaboranti, po něžné revoluci se jim neříká nijak.
Proč nijak? Protože je jich závratně mnoho. Jsou u moci a pořád se tam drží.
Kladu si otázku, může-li být vlastizrada vůbec omluvitelná.
Obvykle se její obludný význam snižuje tíhou obav z následků, zejména ohrožením kariéry. Víme ovšem také, že k samotnému hlasitému prohlášení souhlasu s okupací vlastní země je zapotřebí ztráty osobní cti a potlačení i té nejobyčejnější lidské mravnosti. Prostě řečeno: na tak ohavné poseroutkovství musí mít člověk pořádně vydávený kachní žaludek. Podle mého soudu je to na stejně odporné úrovni jako udavačská spolupráce s STB.
A co se stalo, když komunismus padl a okupanti odtáhli?
Že by ti prověření náhle prozřeli?
Praštili komunistickou legitimací a během minuty se dokázali zříci světového názoru. Vrhli se nadšeně do náruče zcela opačného vidění světa. Jakoby mávnutím kouzelného proutku se služebníci marxismu-leninismu stali podnikateli a zapřisáhlými stoupenci kapitalismu.
Taková schopnost a vlastnost mentality jedinců vysvětluje, proč jako národ mravně klesáme. (Příznačný je i fakt, že z někdejších disidentů, odpůrců totalitního režimu, zůstal dnes ve vysoké státní funkci státu už jen jediný člověk, a to na postu místopředsedy Senátu.)
Budou-li nás řídit i nadále lidé bezectní, klesneme ještě hlouběji. Jejich jednání vytvořilo vzorce (paradigma) obecného chování, rozšířeného již do epidemického rozměru. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit, proč právě Češi vedou v Evropě v míře nejvyššího ateismu, v největší rozvodovosti, v narkománii mládeže, v řidičské anarchii, v kriminalitě policie a na světové špičce dokonce v korupci, hned za Nigerií. (Zmíněnou skutečnost jsem v předchozích článcích již doložil širším součtem českých, žalostně smutných rekordů.)
K potvrzení české pokleslosti stačí například otevřít si kteroukoliv diskusi čtenářů v internetových denících a povšimnout si nejenom převládajícího a devastujícího vztahu k hodnotám, či neuctivosti a hrubosti k názorům jiných, ale i přiblblé úrovně vyjadřování a pologramotného používání mateřského jazyka.
Proto mám pochybnosti o charakteru lidí, kteří se dopustili přitakání okupaci.
A chovám nedůvěru v náhlá prozření.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Václav Čapek Václav Čapek | E-mail | 1. května 2009 v 23:26 | Reagovat

Tímto tématem jsi na to kápnul a mělo by to být otištěno kde se dá, aby národ věděl. Jen tak dál! VČ

2 Tomáš Pačes Tomáš Pačes | E-mail | 1. května 2009 v 23:42 | Reagovat

"O nedůvěře" je velmi pěkně napsané. Je to pochopitelně depresivní, protože je to pravdivé. Faktem je, že většinou jde o lidi, kteří mají až neovladatelnou touhu po moci a ne po službě. Klíčová otázka je, jaké procento Čechů má takovou povahu. V Praze toto procento bude asi vyšší než na venkově. Ale jsem trochu optimista, což jinak pramení z mého pozorování českých řidičů. Arogance řidičů v těch velmi drahých autech je odrazem jejich povahy a naštěstí jsou v menšině. Většina řidičů se chová normálně a já doufám, že stejné procento populace se chová normálně i v běžném životě. Mik

3 Jan Baum Jan Baum | E-mail | 4. května 2009 v 7:35 | Reagovat

Máš pravdu, ale koho volit? Slibují hory doly, ale skutek utek, protože se ze všech stran hrne další množina "X" hlavounů myslících na své koryto. Vyřešilo by to snad volit osobnosti a ne strany, ale to nejde. Utěšuju se tím, že je to všude stejné. Dnes už by asi málokdo šel cinkat klíči.
Honza

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama